Recenze koncertů z let 2002 – 2003, napsali Vladimír Kecher (Vladimír) a Viktor Zajíček (Vik).

Mé první setkání s Výtěrem
Mé první setkání s Výtěrem bylo v říjnu roku 1999, kdy jsem se švagrem hledal nějakou jinou hospodu, než tu, kam jsme občas chodili – prostě jsme chtěli změnu… Blížili jsme se ke Břízům na Spořilově (kde jsem předtím nikdy nebyl) a už z dálky jsme slyšeli nějakou muziku. Když jsme došli až tam, byla zrovna přestávka. Hospoda byla narvaná tak, že nebylo ani kam si sednout, proto jsme si řekli, že si dáme pouze u výčepu jedno pivo a půjdeme dál. Pořadatel nám však zajistil dvě volná místa, což nebylo zrovna lehké. Při placení opravdu lidového vstupného, říkal zrovna jeden vlasatý mladík dívce od kasy, že ta kapela hraje skvěle (byl opravdu nadšený a barvitě líčil podrobnosti). Sedli jsme si a po chvíli kapela začala hrát. Po několika skladbách přišlo “July Morning” od Uriah Heep a mně to doslova vyrazilo dech – to jsem opravdu nečekal (navíc jsem si tuto skladbu zrovna ten den pouštěl doma a litoval jsem, že nic podobného se už nedá zažít – jak je vidět, mýlil jsem se…), zahráli to opravdu skvěle a já jsem byl už “chycen”. Od té doby jsem začal chodit na všechny jejich (pro mě vzdáleností dostupné) koncerty (i za Prahu, když se sehnalo auto)...
Vladimír

(sezóna 2002 – 2003)
Zdravím všechny fandy nejlepší pražské revivalové skupiny Pražský Výtěr !
Jak jistě pravověrní vědí, docházelo již delší dobou v kapele k vnitřnímu pnutí. Bylo jisté, že tato formace dlouho nevydrží. Předpokládal jsem, že poslední koncert kapely v Praze, bude v Motoráji Na Krejcárku, těsně před letnímí prázdninami. Nakonec přišly ještě dvě akce: jedna v září - klasicky U Břízy a druhá v říjnu v Kainu. Pak Ruda z kapely odešel. Ačkoli je nám to velice líto ( jeho exhibice na sólovou kytaru nám budou ještě dlouho znít v uších), kapela naštěstí nezkolabovala a s vervou se (už bez Rudy) pustila do nových zkoušek. A že to myslí vážně, o tom svědčí i fakt, že si klávesák pořídil nový nástroj, který zní jako hammondky. Takže příznivci revivalu skupin Deep Purple, Uriah Heep atd. se mají na co těšit. Hry na sólovou kytaru se zhostil Alex a ačkoliv je laťka Rudou nastavena velice vysoko, snaží se... Pojďme mu společně držet palce!

Dne 1.12.2002 – RC Kain
První koncert kapely Pražský Výtěr bez Rudy
Koncert dopadl celkem dobře (přiznám se, že jsem měl větší obavy). Je vidět, že je skupina ze zkoušek vyhraná, takže absence Rudy nebyla drastická, cítit ale byla : Alex se potýkal s kytarou lépe, než jsem čekal, jen mu chybí větší suverenita. Byla z něho cítit tréma - poprvé jako sólový kytarista na veřejnosti..., čekám ale, že každým dalším koncertem se bude vytrácet. Pěvecky byl na tom Alex moc dobře. Troufám si tvrdit, že takhle bezva jsem ho dlouho neslyšel. Mirek se do basy parádně obouval, jeho basa duněla jak o život. Jirkovy klávesy byly konečně více slyšet! Musely - vždyť vykrývaly spolu s basou chybějící Rudovu kytaru. A musím uznat, že to Jirkovi šlo. O Honzovi za bicími mohu říci pouze jedno: fantazie. Co mi ale citelně chybělo, byly vokály. I když se Mirek snažil, pochopitelně nemohl nahradit další hlas. Navíc ze začátku jsem měl pocit, že si na to sám ani tak nevěří.
Co říci závěrem? Výtěr nás nezklamal a já osobně se už velice těším na předvánoční koncert 21.12.2002 v Petrově u Prahy (kousek od Davle). Blížící se vánoce, vesnička u Prahy, útulná hospůdka a do toho Pražský Výtěr se svým revivalem - to je paráda!
Vladimír - fanclub


Dne 21.12.2002 – Petrov u Prahy
Bez Rudy to taky jde (aneb nikdo není nenahraditelný)
Tak a je po koncertu... Polykám aspirin a zapíjím ho horkým čajem, ale stálo to za to! .... Především se vytáhl Alex svojí hrou na sólovku - na rozdíl předchozího koncertu v Kainu se zbavil trémy a opřel se do toho tak, že jsem Rudu přestal postrádat. Mirek neslevil, a jeho basa zněla jako minule, Honza opět paráda - takže to klukům parádně šlapalo. Jirkovu hru nemohu posoudit : jeho klávesy vyplňovali decentně hudební plochy a občas zazněly trochu víc v sólových partech, ale neupoutávaly na sebe pozornost a to je škoda. Nikdy bych si nepřál, aby někdo z kluků z kapely odešel (Rudova odchodu ještě teď lituji), ale toho zvukaře bych vyměnil hned!!!! Decentní nazvučení ať si nechá do Rudolfina, ale při bigbeatu v hospodě to musí znít. Hudba (tudíž i jednotlivé nástroje musí jít za posluchači a ne oni za nim !!!). Tak dost srandy a Jirko zamysli se nad zvukem, ať v té muzice opravdu jsi!
Tak to je pro dnešek vše a protože je zítra Štědrý den, přeji všem bigbíťákům a bigbíťačkám veselé Vánoce a alespoň trochu toho vánočního kouzla do dušiček!
23.12.2002 Vladimír - fanclub

Dne 23.1.2003 - Restaurace Na slamníku
Aneb moje anabáze za opravdovou muzikou
Konečně, po téměř nekonečné době (alespoň pro mě), se konal koncert kapely "Pražský Výtěr BEZ RUDY". Účast na tomto koncertu byla pro mě hodně zkomplikována hned několika faktory : 1) - jednalo se o všední den, a sice čtvrtek 2) - koncert se konal v restauraci Na Slamníku (což jako název je pro mě velice známé, avšak s geografickou polohou je to už horší). Po návštěvě několika známých hostinců, restaurací Na Kovárně počínaje a restaurací Na Mělníku konče, jsem konečně nalezl ten vytoužený ráj, tu oázu kvalitní a milované Muziky. Přes všechna příkoří, kterých se mi cestou dostalo, a přestože jsem dorazil až okolo půl jedenácté, dokonce i přesto, že jsem musel pít odpornou chemickou kolu, pociťoval jsem pocit bezmezného štěstí, jen co jsem ještě na ulici zaslechl pár prvních taktů písně od Uriah Heep.
Mikrosál restaurace Na Slamníku, je přesně to, co dodá bigbeatu tu správnou šťávu. Židle, stoly a dokonce i výzdoba se dají přirovnat ke klasické hospodě IV. cenové skupiny, což navodilo atmosféru let dávno minulých. Akustika sálku se sice nedá přirovnat k akustice Velkého sálu Lucerny, ale na druhou stranu se každému konzumentovi, lačně hltajícímu každičký tón, takto kapela lépe dostala pod kůži, někam daleko od mozku, a blízko srdci.
Co napsat o kapele? I když jsou "BEZ RUDY", jak hlásají nápisy snad na každičkém kousku aparatury, stále zůstali Pražským Výtěrem, se svojí osobitostí. Popravdě řečeno, před několika měsíci, když jsem se dozvěděl o Rudově rozkolu s ostatními členy tohoto spolku a s tím souvisejícím odchodem, nedovedl jsem si dost dobře představit, jak by mohli bez něho hrát? Každý z těch umělců měl svoji specifickou parketu, ve které exceloval, ale až dohromady byli nedostižní. Jaký tedy byl můj údiv, když jsem teď stále na pódiu počítal pouze čtyři účinkujícím, ale ani jeden nástroj nechyběl a co víc, znělo to jako za starých časů! Nejlépe jsem to cítil ze skladby od AC/DC, ve které byla slyšet jak kytara sólová tak i doprovodná. Jiří zkrátka nejen že zdvojnásobil počet svých zvukovyluzovačů, ale konečně si uvědomil že se za své hraní nemusí stydět a byl skutečně slyšet. Alex vlastně také nastálo zdvojnásobil počet nástrojů, a ke svému dokonalému hlasu, má kytaru v rukou po celou dobu koncertu. Mirek je také se svou čtyřstrunkou více slyšet a o Johnovi jsem měl vždycky dobré mínění co se rytmu týče, a ani on mě nezklamal. Zkrátka kapela si je pravděpodobně vědoma, že někdo s Rudovou hudební osobností, by mohl v kapele chybět, takže se všichni překonávají, a já jsem přesvědčen že se jim to daří!!!
Abych nepěl jenom samou chválu, je fakt, že vokály v kapele prostě chybí! Škoda, že Alex nemůže zpívat dvojhlasně. No co? Někdo z ostatních bude muset na hodiny zpěvu a nějak se do toho dostat. Taky musím na těchto řádkách maličko vyhubovat Alexovi. Já vím, že do teď měl ve cvičení na kytaru co dohánět, není toho málo, ale je potřeba občas brnknout ve zkušebně i skladbu co již zná, protože Nothing else Matthers od Metaliky měl už dávno zmáknuté, a co já pamatuji, tak takhle špatně jí ještě nehrál. Ale nevadí, já můžu být rád, že naopak nacvičil spoustu dobrých písniček a vlastně hodně díky tomu může PRAŽSKÝ VÝTĚR hrát i BEZ RUDY!!!!!!
Vik

14. října 2003 - RC Kain
Skoro týden jsem zbytečně čekal na recenzi, kterou slíbil dodat Michal. Ještě na koncertu se holedbal, co tam všechno napíše, ale ačkoli má spoustu času (jelikož se mu daří i přes rozvíjející se tržní hospodářství úspěšně vyhýbat práci), zbylo to opět na mne...
Koncert zahájila kapela „Anxiety“ s hezkou zpěvačkou Lenkou, která i slušně zpívá, klukům ze skupiny to dobře šlape a navíc kapela měla výborný zvuk... - vytvořili tak příjemnou atmosféru, ve zcela obsazeném klubu.
A pak přišel „výtěr“. Poprvé jsem si mohl poslechnout nového bubeníka, (v srpnu, kdy s kapelou hrál jsem byl na dovolené) a … dařilo se mu! (Pozn. slíbil mi dodat odpovědi do ankety, takže ještě popohnat Alexe a snad v dohledné době bude ta anketa v sekci „o kapele“ konečně v pořádku. Ještě ho musím vyfotit místo Honzy...).
První věc kapely – skladba „Paranoid“ od Black Sabbath (máte ji v midi na stránkách) se zvukově nevydařila. Ale hned další již byla perfektní. Celý koncert se povedl tak, že jsem neměl to srdce odejít domů před koncem a stihnout tak poslední autobus. Ještě že jsem mohl jet s kapelou po okružní jízdě Prahou, jinak ani nelze rozvoz všech členů kapely nazvat, jsem dorazil v půl třetí ráno domů spokojen a natěšen na další koncert.
Vladimír

15.listopadu 2003 – restaurace U Břízy
Když jsem na těchto stránkách avizoval dnešní koncert, psal jsem, že i díky této restauraci a jejích hostů nemají tato vystoupení chybu... a koncert to opět potvrdil. Byla to paráda. A přišlo i dost stálých fanoušků kapely...
Když jsem kráčel ztemnělými spořilovskými uličkami na koncert, vybavovalo se mi, jak jsem tudy před čtyřmi roky několikrát šel pln nedočkavosti a očekávání na koncerty, pro mě tenkrát právě objevené kapely Pražský Výtěr. Co se od té doby změnilo? Po cca 60-ti prožitých koncertech mi pochopitelně již nebuší srdce tou touhou a nedočkavostí co tenkrát, kdy tyto koncerty byly pro mne něčím novým, nevybavují se mě již silně asociace na dobu, kdy jsem chodil do 9. třídy základky a kdy jsem prožíval první silné lásky, první mejdany, alkohol a cigarety a především díky svému prvnímu magnetofonu i první setkání s hard rockem, který právě Výtěr hraje. Koncerty Výtěru se ale pro mě staly jakousi stálou potřebou. Je to asi jako ve vztahu dvou lidí: první fáze je zamilovanost, kdy vibruješ silnými emocemi, teprve až toto odezní a přichází klid, změní se tento vztah sice v určitou zajetost, zvyk ale i potřebu mít to tak a považovat si toho. Dnešní koncerty Výtěru se staly pro mě místem setkávání s výbornými lidičkami (které tímto ze srdce zdravím), místem odreagování, uvolnění a radosti a především jsou stále místem, kde si poslechnu tu jedinou hudbu sobě blízkou – starý dobrý hard rock z let, kdy se teprve prozkoumávali jeho možnosti, stanovovali jeho cesty a s kterým jde ruku v ruce i určitý životní názor – postoj, který už je hluboce zakódovám i v těch, kteří tuto hudbu milují.
Při rozjezdu dnešního koncertu do toho ale nešli kluci naplno – chyběla jim reakce publika. Po první sérii jsme si s Veronikou řekli, že půjdem na parket – jednak nás to baví, jednak jsme chtěli kluky podpořit a jednak už to viselo ve vzduchu – bylo cítit, že by už někteří na parket šli, ale neměli ještě ten impulz. Ještě jsem se vzdálil od stolu a když jsem se vrátil, byl už u našeho stolu fanda a vítal mě slovy: „prý se čeká na tebe až to spustíš...“ - tak jsme šli..., i Kozel se přidal a za chvíli se začal parket plnit i ostatními. Kluci se do nástrojů opřeli a pak i má žena šla na parket a ačkoli tvrdila, že půjde dříve domů (máme to kousek), protože má druhý den směnu, zůstala až do konce. A má recht, od dobrého bigbeatu se neutíká!
Kapela měla dobře vyvážený, výborný zvuk – dokonce i Alexova kytara byla ve všech skladbách (Paranoid nevyjímaje :-)) dobře nastavená, jen jsem po celou dobu nepochopil k čemu má Jirka nad klávesami mikrofon ( k backing vocalu to rozhodně nebylo :-), čímž se poněkud ochuzovali zejména pomalé věci od Uriah Heep – kapely, která je na vokálech postavená), a ačkoli se Mirek snažil, sám na to nestačí. Přesto jsem rád, že tyto skladby zazněly. Nový bubeník si vedl velice dobře a Alex mě překvapil jak se na kytaře vyhrál, co s ní dělal např. při Hendrixově skladbě „Hey Joe“... Na závěr se sice (zřejmě po vypití velkého množství Aquily :-)) dopouštěl několika výraznějších chyb, přesto se mi jeho výkon moc líbil.
Když jsme u toho zvuku: při psaní této recenze právě poslouchám nové nahrávky kapely a moc se mi líbí. Jsou o mnoho lepší, než všechny co dosud vznikly, což je zásluha Mirka, basáka kapely, který se postaral o vynikající mix těchto nahrávek. Mirku jen tak dál!!!
Během koncertu podali jak Mirek, tak Jirka vyrovnaný výkon, takže nemám co k tomu dodat... prostě přispěli k tomu, že byl koncert tak báječný, skvělý – prostě super. Jen spořilovský Viktor se stále nemohl vyrovnat s odchodem Rudy (druhá kytara opravdu trochu chybí a více jeho vokály, ale realita je taková a tak proč remcáš?). Stále je Výtěr fantastickou kapelou...
Moc mě potěšilo, že se přišel na koncert podívat Viky se svojí ženou. Když mi Výtěr věnoval skladbu „July Morning“ od Uriášů, rád jsem si s ní zatancoval... Naopak mě zklamal Kozel, který se s Karlem rozhodli chytit poslední metro a hospodu opustili před poslední sérií, kterou nám kapela jaksi navíc věnovala.
Viktor ze Spořilova, který seděl s Břízovými u stolu si mi během koncertu stěžoval, že přišlo pouze 70 platících hostů (přitom to v sále tak nevypadalo – od pohledu by člověk řekl, že byl plný) a ironicky se poškleboval, jakou že to děláme na koncert reklamu na netu, že přišlo jen tolik fanoušků. Především ale byla chyba na straně pořadatele, který sice dostal od kapely plakáty, a ačkoli je v pondělí svátek a mnoho lidí díky tomu odjelo z města, neviděl jsem viset plakát ani jeden! Na druhou stranu pořadatel poskytl bigbeatu příjemné prostředí s rychlou, nekonfliktní obsluhu a slušnou cenou. To je u pana Břízy obvyklé a díky tomu všemu i díky lidem, kteří sem na koncert přijdou, vždy tvrdím, že jsem v Praze nezažil lepší prostředí při koncertu Výtěru než je toto. A vzkaz pro Viktora ze Spořilova: „Ačkoli je vlezdoprdelismus česká národní vlastnost, jdi se radši vysprchovat – moc to smrdí!“
Vladimír

21. listopadu 2003 – Sluštice u Říčan
Tenhle koncert dopadl velice dobře, je jen škoda, že ven z Prahy na koncert nejezdí více stálých fanoušků kapely – ale... jejich chyba. Už několikrát jsem se rozepisoval, jakou mají (alespoň pro mne) tyhle koncerty mimo Prahu neopakovatelnou atmosféru. Tomu se žádný rockový klub nevyrovná. Zde máš možnost plout proti času až k dobám nástupu hardrocku a do dob prvního jeho tažení po vlastech českých – přesně tuhle atmosféru mi tyhle koncerty venku evokují. Ale teď je jiná doba – lidi zpohodlněli (proč by se vlastně měli plahočit někam na koncert mimo Prahu, když v ní je tolik jiných lákadel), ale díky tomu jim cosi proklouzává skrz prsty...
Ale zpět ke koncertu: protože tuhle hospodu provozuje bratr majitele baru „U Maxima“, kde Výtěr také jednou hrál (viz archív recenzí 15.2.2003), dorazil onen brácha i s početnou družinou od Maxima. Dále dorazila se známými také Martina, která je na koncertech Výtěru častým hostem a zbytek v hospodě byli lidé místní.
Ačkoli skoro nebyla zvuková zkouška (nepočítám-li půl skladby „Hey Joe“), dopadl zvuk vzhledem k prostředí výborně, Alexova kytara také dobře zněla a Jirka konečně zpíval do mikrofonu. Za bicími seděl starý známý Honza, protože si Tomáš zlomil nohu, Alex hrál opět excelentně, basák a klávesák se také snažili a taky to podle toho vypadalo!!! Provozovatel hospody byl z toho koncertu tak nadšen, že si začal zamlouvat na prosinec další koncert, lidi od Maxima byli také nadšení a já těž... Prostě skvělý večer! Jen maličká piha na kráse: to Alexovo moderování mezi skladbami – to věčné „oh yes“, když nemá co říct (nebo snad má trému mluvit k lidem?), ty nijak nepůsobící slova, která svědčí o jeho nerozhodnosti co či jak říci..... Ale to mu jistě každý rád promine, vždyť muzikant je to výbornej :-)
Vladimír