Recenze koncertů: 2008 - 2009.

17. ledna 2008 – PRAHA klub Kain spolu s kapelou Anxiety
Je sobota a konečně (po pořádným vyspání, neboť v předchozí noci jsme se švárou dorazili z koncertu domů až po půl třetí), zasedám k PC. Nedočkal jsem se (opět) slíbené recenze ani společných fotek a to bylo slibů, že?? Koncert v Kainu zahájila kapela Anxiety, která s Výtěrem už jednou v Kainu (14.10.2003) hrála. Po desáté hodině nastoupili naši kluci a jako obvykle to byla paráda. Protože začali tak pozdě, hráli bez pauzy až do půl jedné. Obdivovatele získalo i naše Trdlo! Ale my Trdlo nedáme, navíc patří k Jirkovi!! Co dál psát o koncertu? I když je každý koncert v něčem neopakovatelný a jiný, pro mě je to především návrat tam, kde to důvěrně znám - ke kořenům hard rocku, který poslouchám od své puberty, návrat mezi fajn lidičky a přátele, i když i zde jsou občas mezi fanoušky vyjímky potvrzující pravidlo, prostě návrat domů! Vladimír

19. ledna 2008 - Mělník, rockový klub Kanál
Alex mne vyprovokoval k napsání recenze:

V sobotu večer při příchodu ke Kanálu v Mělníku jsem se vyděsil, protože jsem tam neviděl Jirkovo auto a lekl sem se, že je koncert zrušený. Barman mě ale uklidnil, že tomu tak není, jenom je posunutý začátek na 22:00. Kluci naštěstí dorazili a už zvuková zkouška stála za to - Highway Star ukázala, že kluci jsou dobře naladění. Ze začátku bylo sice málo diváků, ale kolem půlnoci se jich tam sešlo víc. "Možná nápad, příště začínat v Kanálu ve 24:00". Pro nově příchozí diváky Alex některé skladby z úvodu zopakoval. Tradičně byl perfektní Moby Dick v podání Tomáše a velice se mi líbila skladba Burn. Koncert byl jako vždy ukončen skladbou Stairway To Heaven. Kluci vydrželi hrát do tři čtvrti na dvě. Co se zvuku týče, byl to úplně jinej koncert než v prosinci loňského roku, všechny nástroje byly vyrovnaně slyšet a poslouchalo se to příjemně. Snad příště přijde ještě více lidí od začátku. Pavol Pučko

23 února 2008 – PRAHA “Na Slamníku”
Když se alkoholický opar částečně rozptýlil, tak se mi vybavuje, že jsem byl včera možná Na Slamníku....a pokud jsem tam opravdu byl, tak jistě na Výtěrech a když jdu na Výtěry, tak je to zpravidla hutný umělecký zážitek! Tedy brilantní Alex-plantův jekot, Tomášovy bonhamovské bicí, Jirkův orgán a Mirkova guma-kulhánkovská basa....tedy standardní Slamník....hlava jako štoudef, ale příště příjdu zase! Za hudební jury ve složení Květa, Swatcha, Kuba předseda Přemek.

29. března 2008 – PRAHA “Na Slamníku”
Communication Breakdown Pamatuji si kdysi dávno (snad ještě za Rudy) na nejbáječnější koncert Výtěru: Restaurace “U Břízy” praskala ve švech natěšenými milovníky rocku a kapela to do nich cpala hlava nehlava... Protože jsem znal repertoár kapely a velice citlivě vnímal atmosféru v sále, několikrát jsem odhadoval, jakou další skladbu bych na jejich místě zahrál, abych tuto atmosféru ještě více vygradoval, čí alespoň udržel na této báječné úrovni. A ejhle – oni zpravidla můj odhad potvrdili a skladbu na kterou jsem myslel zahráli. Komunikace mezi kapelou a posluchači (tanečníky – protože v závěru už snad ani nikdo sedět nemohl) byla dotažena na maximum.... Tak na tohle jsem si včera až bolestně vzpomněl, když jsem cítil naprostou propast a prázdnotu mezi námi a kapelou při jejich včerejším koncertě! Už když jsem přicházel Na Slamník, něco nehrálo: Květa, Přemek a Kuba stáli venku, každý v ruce cigaretu a labužnicky hulili až se z nich kouřilo! Proč venku? Protože na dveřích sálu byla rukou načmáraná cedule, že do 22:01 je uvnitř zákaz kouření! Znám postoje kapely ke kouření, (zejména Alex tím prudí tak, že mě minule napadlo sehnat pro něj respirátor, ale Swatcha který ho slíbil na včerejší koncert přinést, na to zapoměl), ale říkal jsem si, že až takhle vážně to snad určitě kapela nemyslí: doprdele vždyť jsme přece v hospodě, ne na besídce nedělní školy! Vyvedli mě však z omylu ještě před začátkem koncertu, když se mi při pití piva (jako každému kuřákovi) kroutila pusa po cigaretě a po třetí jsem už odmítl jít ven - vzal jsem tedy Blance popelník, zapálil si u stolu, přitom jsem vnímal provinilé výrazy v očích mých spolustolovníků jako bych přinejmenším právě loupil banku, a v tu ránu příběhl Alex, zabavil popelník a ještě mi vyčinil jako malému klukovi, že tím podtrhávám ostatní. Nojo, prostě jsem rebel! Celou první sérii cca 40 % návštěvníků opouštělo sál (v dilematu poslouchat písničky či podlehnout kuřácké vášni zvítězila pochopitelně vášeň) a ztráceli tak kontakt s děním v sále. A na komunikaci mezi diváky a kapelou to bylo cítit... Nikdo se po celý koncert neodvázal, nikdo nešel tancovat - Alex se utěšoval tím, že alespoň byli více soustředění na to, co oni hrají – nevěřím!!! Alespoň já osobně si více užiji atmosféru rocku na parketu, navíc když kapela neprudí. Ke všemu kapela více při skladbách improvizovala a přidávala tak do rockové klasiky své vlastní cítění. Ale máme jim to věřit? Bezesporu jsou kluci dobří muzikanti, ale nemají nic svého (mluvím tím o jejich invenci) a tak spíš nabývám dojmu, že pouze tu klasiku kurví a na jejich osobní přínos, tím spíš, když mě svým přístupem nenaladili na svoji vlnovou délku, dočista seru!! Nedávno jsem byl v jedné malé útulné hospůdce v Karlíně na Uriah Heep revivalu (kapely z Karlových Varů). Byl jsem na nich již podruhé. (Poprvé to bylo ještě když hrál Ruda ve Výtěru.) A Ruda po jejich koncertu s nadsázkou oznámil, že se stěhuje do Karlových Varů... I tentokrát (i když se mi to říká těžce – vždyť mám kluky z Výtěru rád a Výtěr je moje srdeční záležitost už řadu let!!!) byl Uriah Heep revival o dvě třídy lepší než Výtěr: jak věrně a s jakou neobyčejnou pokorou ty staré uriášovské pecky hráli! (přitom vstupné bylo 80 kč – co mi Výtěre řekneš na svou cenovou politiku???) A jsme u toho! Napadlo mě to už dávno, ale nechtěl jsem o tom dříve hovořit: Alexovi chybí pokora! Buď se mu k těm starým rockovým věcem vytratila, anebo mu snad chyběla od začátku. A to je sakra znát!! Kdybych bydlel ve Varech, vím komu dělat stránky (koneckonců by je kluci potřebovali vylepšit)... Vladimír

První polovina ztratila “koule” tichou bitvou mezi kuřáky a nekuřáky, a druhá polovina už tu oboustrannou pachuť nevyrovnala. Atmosféra byla tak mimo, že si půlka lidí nebude pamatovat, že křtili singl. Beat byl vždycky o revoltě. Tohle byl nějakej divnej paskvil. Swatchovy postřehy

19. července 2008: Hospoda V sedmém nebi, Praha Strašnice
„The Great Gig In the Seventh Sky“ Dovoluji si takto parafrázovat skvěle pojatou oslavu narozenin

jednoho z předního rockových umělců, hráče na bicí Tomáše Stloukala, která se odehrála tohoto sobotního večera pod širým nebem u hostince velmi příznačně pojmenovaném. Do sedmého nebe pod závojem zapadajícím sluncem ozářených obláčků nastoupilo konsorcium hudebních mágů a spustilo gejzír dokonalých tónů jež nadcházející noc proměnily v záplavu bouřících světel v nichž unášeni do nadoblačných výšin spočinuli jsme na pár hodin mezi bohy, kteří tento báječný svět stvořili. Skvělé melodie byly produkovány s obvyklou precizností jíž i tentokrát, ač oslavenec, podpořil znovu vynikající Tomáš, který se ke kolegům na chvíli připojil uprostřed vrcholné fáze tohoto nebeského představení, k němuž Alex v gejzíru „You Shook Me“ připojil laboratorní práci, jíž doslova odepsal výrobce foukacích harmonik předvedením brilantího sóla, ve kterém jsme tento hudební nástroj slyšeli, aniž by jej ovšem tento mág fyzicky použil! V tomto výjimečném večeru se také poprvé zaskvěl při „Highway to Hell“ mladý talentovaný budoucí mág Jiři Benda j.r, neohroženě zasednuvší k bicí soupravě a dokázal, že další pokračovatelé i tvůrci nových rockových světů jsou na cestě k branám slávy… Výjimečný večer byl ozdoben skvělými „schody do nebes“, jejichž velkolepé tóny onu zázračnou schopnost povznést duši mladého rockera do krásných světů květin a lásek skutečně naplnily… Nechť tento svět nadále žije v nás a s rockovými hrdiny - Pražským Výtěrem! Děkujeme pánové za skvělý výlet do těch úžasných nebeských výšin a zase nashledanou, třeba Na Slamníku! Zdeněk Klofáč

22.listopadu 2008: Na Slamníku
Skvělou výpravu do mezihvězdného prostoru znovu odstartovala posádka lodi Pražský Výtěr tentokrát Na Slamníku a silou svých nástrojů vypravila své pasažéry na další pouť po planetách, jejichž dráhy se sblížily v jedinečnou Galaxii Rocku, jež nedostupnou pro lodi ducavého imperia stala se navždy... I tentokrát naše osádka přibrala nového, začínajícího astronauta, ctihodného Kelta na hromy bijící "Highway to Hell", která se stává již tradiční dráhou vedoucí přes celý temný vesmír, překonávanou navzdory směsicím bludných asteroidů , pocházejícím z disharmonií postižených galaktických oblak. Poháněna neutuchající silou tónů jež ovládali opět dokonale sehraní astronauti, přistávala znovu a znovu naše lodˇv přístavech těch posvátných planet, které byly stvořeny ve jménech rockovým géniem, aby navždy zůstaly útočištěm těch odvážných hrdinů, s jejichž poselstvím se naše pozemské pouště v růžemi vonící zahrady promění. Naše cesta do těchto ušlechtilým světlem prozářených končin byla vykonána skvělou rychlostí a s každou další návštěvou kterékoli z rockových planet nabývala neobyčejně krásných zážitků, jež tento sychravý listopadový večer proměnily naši pouť ve skutečnou plavbu říší sluncem zalitých květin, ve které duše rockera náš svět vždy promění... Prostými slovy je těžké vyjádřit radost, že jsem tuto cestu mohl znovu vykonat v tak skvělé lodi, řízené Alexem, Jiřím, Vladimírem, Tomášem a Keltem… Mohu jen poděkovat za nádherný zážitek a chystat se na další cestu, kterou vykonáme, jak doufám, opět oproštěni od dýmu, hlasivky našich hrdinů nikterak nešetřícího...! Zdeněk Klofáč

7. března 2009: Na Slamníku
7. března byl na Slamníku opět po čase Výtěr. Nebyl to běžný koncert, ale přímo slavnostní.....Věrný fanoušek Swatcha slavil narozeniny a drummer Tomáš svátek, tedy kapela hrála (tentokrát s Michalem Kolouchem) a my věrní chlastali... a dobře se nám poslouchalo i pilo!!! Pavol všechno opět fotil (mohlo těch fotek být víc!) Překvapilo pár nových kousků... dokonce Mirek hrál na španělku a dalo se to poslouchat... jinak byl obvyklý repertoár Zeppelínů, Párplů, Sabbathů, AC/DC a podobně....jen mi tam chyběla ta Metallica, kterou kluci hráli minule (i když ne celou). Dalším skvělým počinem bylo nové a doufám ne poslední DVD Výtěr Live 2008, které bylo k mání za symbolickou cenu (u Mirka k dostání!). Časem začal oslavenec Tomáš šoupat moravskou hruškovicu a bylo zaděláno na tah až do rána...! Naštěstí Pavol není jen věrný fanda Výtěrů a fotoreportér, ale i taxikář (vynikající kombinace!!!!), tedy se pokračovalo ještě ve Vagonu na rockotéc a pak se ještě skončilo u Jakuba na produkci KISS se symfonickým orchestrem a na spaní. Tedy opět Slamník jak má být....domů za světla! Díky kluci, příště příjdeme zase, i novým fanouškům a fanynkám jste se líbili! Jen jsme měli všichni strach, aby se nám tam Karkule nerozsypala (v každém je kus rockera/ky!), Karkuli hodně štěstí a vám dík za výkon!!!! Kelt

31. října 2009: Na Slamníku
Vážený Pražský výtěre, dovol, abych se úvodem představil. Jsem zcela obyčejný stárnoucí chlap, kterému je 58 let. Ve svém životě jsem nic mimořádného nedokázal, kromě třech synů, kde se ví , že otec je vždy nejistý. Celý život jsem měl ale jedinou velikou lásku, asi od patnácti let jsem miloval beatovou hudbu, dokonce v 70. letech i jako koníčka, když jsem se pokoušel s nejmenovanou pražskou kapelou vystupovat v roli zpěváka. První manželství v mých dvacetiosmi letech tomu učinilo rázný konec a já upadl do pasti rodinného stereotypu. Stále jsem ale sbíral LP desky svých oblíbených kapel a ve chvílích, kdy se mi podařilo být o samotě, užíval jsem si svůj rock a blues, zejména kapel Led Zeppelin, Deep Purple, AC/DC a dalších. Když děti odrostly, občas jsem s nimi zašel na nějakou hudební produkci, ale i pro mne, starého Rockera, to byl jen rytmický kravál, při odchodu na toaletu a po návratu jsem na hudbě nepoznal, kolik skladeb bylo za tu dobu zahráno. Zněly všechny stejně. Ze zvukových aparatur se na mne valila nějaká randálová koule a všechny přítomné spíše válcovala než bavila. Po Těchto zkušenostech jsem dospěl k názoru, že asi doopravdy stárnu a uzavřel jsem se ještě více do sebe. Až jednoho krásného večera jsem vyrazil za svou druhou životní láskou, myslím tím Plzeňskou dvanáctku, a došel jsem až do Dejvic k restauraci na Slamníku. Když jsem přicházel blíže, uslyšel jsem zvuky připomínající mou oblíbenou rockovou hudbu a ke svému úžasu zjistil, že není reprodukovaná, ale živá. Po příchodu do sálu, kde u stolů seděli hosté a popíjeli, jsem uviděl skupinu čtyř chlapíků na podiu, kteří tuto hudební produkci vytvářeli. Zvuk dunivé basy, jak se říká do země, společně ze strojovým rytmem kopáku a bicích vyplněná ve středech klávesovým doprovodem, mne doslova uzemnil. A když k tomu zazněl kovový lampový zvuk kytary a téměř plechový hlas zpěváka, který zároveň hrál na kytaru mé oblíbené hity z 60. až 70. let, byl jsem doslova fascinován a pochopil jsem, že je stále pro co žít a že moje stará hudba ještě nezemřela. Při odchodu z produkce jsem se dozvěděl, že skupina se jmenuje Pražský výtěr a že za pár dní budou zase hrát v restauraci Libocká studna. Tuto hudební produkci jsem si už cíleně nenechal ujít a toho sobotního večera jsem si celý koncert doslova vychutnal. Skákal jsem jak zamlada, křičel a radoval se ze skladeb skupin svého mládí a doslova jsem omládl o třicet let. Živé velice důstojné a věrné revivalové provedení mně nalilo novou krev do žil a já se mám zase po letech na co těšit. Milý Pražský výtěre DĚKUJI, občan a příznivec z Prahy 6 Honza Lada

5. prosince 2009: Na Slamníku
S 5. prosincem 2009 přivalilo rockové moře Na Slamník naše hudební mágy ve skvělé formě. Další velké představení bylo zahájeno obvyklým přívalem kamení „The Rock and Roll“ od slavných vzduchoplavců a přes „Communication Breakdown“ k velmi procítěně předvedené „Since I´ve Been Loving You“, která nám připomíná plameny horoucí lásky, planoucí v hluboké duši mladého umělce. Vynikající blok vzduchoplavců pokračoval s „Ramble On“ až do krátké přestávky, po které se přihnala purpurová bouře, jejíž tóny naši mágové vysílali mezi milovníky rockových legend s takovým nadšením, že nás součástí oné bouře učinilo! Ani po této bouři však nenastal klid, neboť se náhle objevilo velmi půvabné stvoření, jež za zvuků Orientu rozvlnilo své tělo do velice ladných pohybů, jejichž elegance okouzlila estetické cítění snad každého návštěvníka tento večer zde přítomného. Po tomto milém a velice zdařilém vystoupení následovala další cesta vzduchoplavců z hrdého Albionu, která vrcholila návštěvou známého pohoří u daleké Indie, skvěle oživena doprovodem zdatného umělce s houslemi, jenž libozvučné tóny vysílal stejně neohroženě jako ostatní mágové. Vynikající výprava byla zakončena cestou po schodech až do nebe, kdy mistr ve hře na sólovou kytaru opět famozně vyšvihl ono úžasné sólo, které se stalo klenotem rockového světa, v němž jsme byli opět našimi mágy tak vřele přivítáni. Pln přívalu silných zážitků opouštěl jsem historickou budovu, kde se představení konalo,velmi posílen a s nadějí, že se zase všichni sejdeme k další plavbě, na kterou se už teď těším! Krásné Vánoce a jestli se do Nového roku neuvidíme, tak přeji všem šťastný a úspěšný Nový rock!!! Zdeněk Klofáč